Jak může filmový festival přispět ke kvalitě veřejného prostoru Karlových Varů a jak může kvalitní veřejný prostor pomoci festivalu? Město Karlovy Kary se rozhodlo ve spolupráci s Kanceláří architektury města a MCA atelierem začít řešit kvalitu svých veřejných prostranství. Jaká jsou pojítka mezi mezinárodní filmovou událostí a každodenním životem města? Jak vnímají veřejný prostor Karlových Varů jeho návštěvníci a čím je filmový festival v očích místní veřejnosti? Veřejná diskuse bude hledat průsečíky možné spolupráce organizátorů festivalu, městské samosprávy a architektů.
Film – architektura – veřejný prostor
Diskuse o vztahu veřejného prostoru města Karlovy Vary a MFF. Diskuse se zúčastní Petr Kropp (Kancelář architektury města Karlovy Vary) a Pavla Melková (MCA atelier). Na diskusi naváže promítání filmu Lidský rozměr s úvodním tematickým komentářem.
Závěry z této diskuze najdete u projektu Veřejné prostory – Strategie a Manuál nebo vpravo v záložce Dokumenty.
Lidský rozměr (Dánsko • 2012)
50% světové populace žije v městských oblastech. Předpokládá se, že v roce 2050 vzroste tento podíl na 80%. Představa megaměst je okouzlující i hrozivá. Jak navrhnout tato města, aby při tom bylo zohledněno lidské chování? “Velkoměsta jsou moderní a okouzlující. Jsou však opravdu dobrými místy k životu? Vznikly jako stroje na bydlení a práci, mezi nimiž jsme nuceni se přepravovat auty. Řídí se statistikami, katastry, racionálními výpočty dopravních tepen a snahou o maximální funkčnost. Co se ale stane, když do centra našich výpočtů umístíme člověka a jeho potřeby? Vizionářský architekt Jan Gehl a jeho kolegové se snaží navrhovat města jako místa pospolitosti a blízkosti. Chtějí je osvobodit od nadvlády automobilů a vytvořit tak prostor pro chodce a cyklisty. Chtějí si “vzít zpátky veřejný prostor.” Takové uvažování podporují architekti a urbanisté z celého světa: od Kodaně po Peking, od Šanghaje po New Yorku, od Los Angeles po Melbourne a od Christchurche po Dháku. Film předává divákovi 40 let zkušeností s městským plánováním a říká: mezi budovami můžeme vytvořit život. Lidský rozměr je dokumentární sci-fi z budoucnosti, která už nastala.
Lidský rozměr přispívá do diskuze, která je mimořádně aktuální i u nás: Jak docílit, aby se ve městech žilo lépe? Na příkladech několika metropolí film velmi sugestivně ukazuje, v jak živoucí a inspirativní organismus lze města citlivými zásahy proměnit, či naopak jak lze ignorantským přístupem veškerý život v ulicích zabít. Krása těch nejlepších nápadů spočívá v jednoduchosti, nejinak je tomu zde. Filmová pocta vizionářskému urbanistovi Janu Gehlovi vyniká také velmi působivou kamerou, za kterou by se nemusel stydět leckterý celovečerní film. Nutnost pro každého, koho nebaví trávit život vysedáváním v zácpách a od svého města čeká víc, než jen místo přespání a tříproudovou magistrálu před dveře kanceláře.” (Jan Noháč, Aerofilms; aerofilms.cz)